Ochrana ČOV před přívalovými dešti

Tento fakt vás možná překvapí, v České republice se za silnějších dešťů dostává velká část odpadní vody (tedy včetně fekálií a moči) do recipientů, tedy především řek nebo potoků. Proč tomu tak je?

První, co je potřeba osvětlit, jsou specifické vlastnosti kanalizačních systémů v ČR. V menší míře se u nás používá takzvaná kanalizace oddílná. Je to především v nových zástavbách při okrajích měst. Oddílná kanalizace odvádí z lokality odpadní vody samostatně, odděleně od dešťové kanalizace. Na většině území je ovšem kanalizace jednotná. Za běžného stavu to není problém. Dešťová voda odtéká společně s odpadní vodou přímo do čistíren odpadních vod (ať už těch hlavních nebo pobočných, v Praze jich je více než 30). Za dlouhodobých dešťů nebo při přívalových lijácích se však do kanalizace dostane taková masa vody, která by mohla jednoduše vyplavit celou čistírnu. To by byla obrovská ekologická katastrofa. Proto jsou do kanalizačních systémů instalovány speciální objekty, které se souhrnně nazývají odlehčovací komory. Je jich mnoho druhů a slouží jedinému účelu, odlehčit kanalizaci v případě přívalu srážek. Odlehčení probíhá v zásadě podobně, pokud hladina vody dosáhne určité úrovně, začne odlehčovací komora vypouštět část vody přímo do recipientu. A to samozřejmě včetně vody odpadní.

Odlehčovací komory pracují na fyzikálních principech, kdy se snaží tuhou složku udržet co nejvíce v hlavním korytě a odvést ji i tak k přečištění. Jejich účinnost je však velmi malá, zhruba 15 – 20 %. Většina odpadní vody se i tak dostává do řečišť.

Jak jsme si uvedli, odlehčovacích komor je několik druhů, prakticky vždy se ale jedná o škrtící trať. Přítok tek muže být větší než hlavní odtok. Jednoduše si to představme tak, že do odlehčovací komory míří potrubí s průměrem například DN 1000, ale do čistírny odpadních vod veden jen potrubí DN 500. Zbytek vody, která se nevejde do DN 500 je odveden do řeky nebo potoka.

Že to zní divně? Je to opravdu tak. Historicky se takto v České republice stavěly všechny kanalizace. Argumentem může být fakt, že odpadní voda je v tu chvíli velmi naředěná dešťovou a vodní tok má také výrazně větší průtok. I přesto nejsou odlehčovací komory příliš ekologickým řešením. Na druhou stranu, pokud by skutečně došlo k zaplavení čistírny odpadních vod, byly by následky o mnoho horší.

Existují i sofistikovanější odlehčovací komory, kterým se říká vírové separátory. Jejich účinnost je o něco málo vyšší, nežli u klasických odlehčovacích komor. Vírový separátor si představte jako velký tubus, do kterého je při jeho okraji přiváděna odpadní voda společně s dešťovou. Na jeho dně je otvor, který je přímo napojený na čistírnu odpadních vod. Díky jeho tvaru a navedení vody při okraji začne voda v separátoru vytvářet silný vír. Těžší složky jsou unášeny vírem do otvoru a tím dochází k lepšímu přečištění vody. Zbylá odpadní voda odtéká do recipientu. Většina separátorů je také vybavena nornou stěnou. Ta opět dokáže zadržet plovoucí předměty. Pokud je proud vody extrémní, má i separátor přelivný kanál. V tu chvíli se ale většina vody dostává opět přímo do řeky nebo potoka.

Závěrem lze tedy říci, že odlehčovací komory jsou sice nutné, ale ne příliš ekologickým řešením. V dohledné době však k výraznému řešení pravděpodobně nedojde, konstrukční vlastnosti kanalizačních sítí nedovolují jednoduše odvádět odděleně odpadní vody od těch srážkových. A jak poznat, že se na recipientu nachází odlehčovací komora nebo separátor? Jednoduše, do řeky nebo potoka bude zaústěno potrubí, většinou většího průměru, ze kterého za suchého období nevytéká žádná voda.