Vnitřní kanalizace je prakticky soustava odpadního potrubí, která je vedena uvnitř budovy a přes kanalizační přípojku odvádí odpadní vody do kanalizace nebo do některého z domácích zařízení na čištění odpadních vod (septiku, čov, případně jímky). Vnitřní kanalizace se řadí do takzvaného TZB neboli technického zařízení budov.
Nejdůležitější dělení vnitřní kanalizace je na stokovou síť jednotnou nebo oddílnou. Jednotná stoková síť odvádí jednotlivé druhy odpadních vod do společné soustavy. Zpravidla se jedná o odpadní splaškové vody a vody dešťové. Oddílná síť, jak už název napovídá, odvádí vody zvlášť. Dešťové vody jsou tedy odváděny samostatně od vod splaškových. Je-li stoková síť oddílná, musí být i vnitřní kanalizace oddílná.
Vnitřní kanalizaci využíváme prakticky denně, například když jdeme na toaletu, sprchujeme se, myjeme ruce nebo nádobí ve dřezu. Vnitřní kanalizace má tedy v domácnosti svou nezastupitelnou funkci. Ať už bydlíme v rodinném domě nebo bytové jednotce, bez vnitřní kanalizace bychom v současné době již nemohli fungovat.
Vnitřní kanalizace se dělí na tyto základní části:
Zařizovací předměty, do nich zpravidla přitéká čistá (nebo přečištěná) voda. Po jejich použití odtéká voda z těchto zařízení právě do vnitřní kanalizace. Typicky to jsou záchody, umyvadla, vany, sprchové kouty, dřezy, ale také třeba pračky nebo myčky nádobí.
Následuje odtokové potrubí, které je vedeno právě od jednotlivých zařízení. Případně se může jednat o jakoukoliv jinou vpusť, například kanálek v koupelně nebo garáži.
Připojovací potrubí již přivádí vodu k odpadnímu potrubí. Připojovací potrubí může být jak takzvaně ve zdi, tak kdekoliv jinde.
Odpadní potrubí jsou většinou svisle umístěné trubky nebo taky stoupačky. Toto potrubí je již většinou schované ve zdi, případně v odpadních šachtách, které propojují bytová jádra. Odpadní potrubí mívá tedy zpravidla největší spád.
Poslední částí je potrubí svodné, to je většinou vedeno v zemi pod domem nebo pod podlahou, případně také ve spodní části budovy těsně u stropu. Říká se mu také tzv. ležatá kanalizace. Tyto trubky odvádějí odpadní vodu ke kanalizační přípojce.
Příslušenstvím se pak rozumí nejrůznější vpusti, střešní vtoky, armatury, šachty a jiná zařízení spojená s kanalizací.
Za poslední součást lze považovat odvětrávání kanalizační soustavy. To především vyrovnává tlak ve vnitřní kanalizaci.
Rozmístění odpadního potrubí má vždy svou logiku. Zařizovací předměty se zpravidla umisťují v jednotlivých podlažích nad sebou. Tedy prakticky koupelny, záchody a kuchyně jsou situovány do jednoho společného prostoru. Logicky tomu tak je kvůli stoupacímu potrubí. Důvod je taky v připojovacím potrubí, které musí mít sklon minimálně 3 % a maximální délku 4 metry. Pokud je delší než 4 metry je nutné vybudovat další stoupačky. Také rozmístění jednotlivých zařizovacích předmětů musí mít svůj řád. Především ty, které mají výpusť nízko nad podlahou (například záchod) musí být umístěny co nejblíže ke stoupačkám.
Pro vnitřní kanalizaci se nejčastěji používá plastové potrubí. Kameninové, litinové, ocelové potrubí se v současné době nahrazuje právě plastovým. Potrubí, která nejsou ukládána do země, se používá polypropylen HT, která se vzájemně spojují pomocí hrdel. Používají se také takzvaná svařovaná potrubí. Neměkčené šedé PVC se již v současnosti používá méně, z důvodu požadavků na teplotní odolnost. Na potrubí, která se ukládají do země, se používá PVC KG. Potrubí, které je uloženo přímo pod obytnými prostory se obaluje zvukově izolačním materiálem.
Vnitřní kanalizaci také můžeme dělit dle technického řešení na gravitační, podtlakovou a tlakovou.
U gravitačního řešení, které je nejjednodušší, odtéká odpadní voda po spádu potrubí. Tedy pouze za pomoci gravitace.
V případě, že kanalizační přípojka je vedena do kopce nebo musí překonávat nerovnosti, přichází na řadu přetlaková nebo podtlaková kanalizace. Rozdíl je v umístění čerpadla. U tlakové se nachází na začátku kanalizace u podtlakové na jejím konci.