Aby septik nezapáchal, je nutné jej pravidelně vyvážet a čistit. Proti zápachu však fungují také přirozeně se vyskytující bakterie. Bez nich by septik nemohl plnit svou funkci. Do septiku, ale také případně do jímky, můžeme tyto bakterie přidávat. Pomůžete tím správné funkci a snížíte možný výskyt zápachu. Především v letních měsících.
Zápach, který je se septikem spojený není nic příjemného. O zápachu ze žumpy ani nemluvě. Jak již bylo řečeno, bakterie v septiku podporují funkci rozkladu nečistot. Bakterie, které se dostanou do septiku, začnou okamžitě produkovat látky, které pomáhají tomuto rozkladu, tedy našeho biologickému odpadu. Do septiku se nejvíce hodí enzymatické bakterie, ty napomáhají rozkladu především bílkovin, škrobů, tuků, ale také například toaletního papíru. Bakterie se sice v septiku množí, ale postupně také odumírají. Jejich přidávání je tedy velice žádoucí. Nejedná se o jednorázovou činnost.
Bakteriím můžeme svou činností dokonce uškodit. Především tehdy, když do septiku splachujeme to, co do něj nepatří. Bakterie nemají rády například velké množství tuku. Jejich velkým nepřítelem je ale také chlór (ten se může vyskytovat v čisticích prostředcích) nebo jakékoliv jiné chemické látky. Pokud bakterie ze septiku vymizí zcela, dojde k omezení nebo dokonce zastavení jeho funkce.
Bakterie do septiků (také se můžete setkat s pojmem aktivátor septiků) lze zakoupit v mnoha formách. Nejběžnější a nejuniverzálnější jsou kapsle. Nemusíte nic nijak míchat nebo sledovat poměry látek. Zpravidla se do toalety (nebo přímo do septiku) aplikuje jedna tableta jednou za 24 dní. Správné dávkování vždy nenaleznete na obalu daného výrobku. Další formou je tekutá dávka bakterií. U té vždy sledujte potřebný objem pro váš septik (také jeho objem). U tekutého aktivátoru je často doporučena takzvaná zaváděcí dávka a po ní následují dávky udržovací. Někdy je také doporučené tekutý aktivátor smíchat s určitým množstvím vody a teprve poté vlít do septiku. Poslední formou je suchý aktivátor, tedy ve formě prášku. Podobně jako u tekutých bakterií se nejprve aplikuje zaváděcí dávka a poté už jen udržovací. Suchý aktivátor se téměř vždy nejprve smíchá s vodou a po „aktivování“ se vlije do toalety nebo samotného septiku. Přesný poměr pro smíchání s vodou je vždy uveden na obalu výrobku. Suchý aktivátor nikdy přímo nesypte nebo nesplachujte do septiku. Účinnost by byla téměř nulová.
Bakterie lze dělit také na aerobní anaerobní. Jak z názvu vyplývá, aerobní potřebují pro správnou funkci vzduch a je tedy třeba je používat v septiku, kde je koncentrace kyslíku vyšší, nebo pravidelně obměňována. Aerobní bakterie jsou o něco účinnější, ale hodí se do septiků, ke kterým je přiřazen častější provoz. Tedy například doma. Naopak v místech, kde je nepravidelný provoz, například chatě, je vhodnější použít anaerobní bakterie, kterým nedostatek kyslíku nevadí.