Věžové vodojemy jsou často dominantou oblasti, především ty, které vznikaly v dobách dávno minulých. Některé lze opravdu považovat za architektonické skvosty. Navíc ty, které již dosloužily, se mnohdy přestavují na nové objekty s nejrůznějším využitím. Pojďme si společně připomenout, k čemu ty nádherné stavby slouží a k čemu se využívají po ukončení jejich životnosti.
Hlavní úkolem věžových vodojemů je zajištění stabilního tlaku v rozvodné síti pitné vody. Toho je dosaženo díky gravitaci, voda uložená ve vysoko položených nádržích využívá svou potenciální energii, aby byla schopna proudit do jednotlivých odběrných míst.
Další funkce jsou:
Rezervní zásobu vody pro případ poruch nebo havárií.
Vyrovnávání spotřeby vody mezi obdobími s vysokou a nízkou poptávkou.
Stabilizaci tlaku v síti, která je nezbytná pro správné fungování spotřebičů a dodávek vody do vícepatrových budov.
Vodárenské věže (jak se jim tehdy říkalo), se stavěly již v dobách antického Říma. V Římě je údajně zdokumentováno více než 250 vodárenských věží, které sloužily potřebám obyvatel, ale také třeba jako dodavatel vod pro bezpočet fontán, které se ve městě nacházely. Za jednu z nejstarších „moderních“ věží je považována Velká vodní věž v Augsburgu z roku 1416. Velký rozvoj nastal v 19. století, kdy docházelo k rychlé urbanizaci a růstů poptávky po kvalitní pitné vodě. Technický pokrok tehdy umožnil stavbu vysokých konstrukcí, které byly schopny pojmout velké množství vody a zajistit její rozvod do širší oblasti.
Vodojemy se konstruovaly jako dřevěné, ocelové, betonové nebo železobetonové věže. Mnohdy je jejich výška i přes 50 metrů. Jejich autory byli často významní projektanti, stavitelé, architekti. Některé stavby sloužily i stovky let. Na mnoha místech se staly doslova symbolickou stavbou pro danou oblast nebo město.
Na území České republiky se údajně nachází více než 1 200 objektů věžových vodojemů a vodárenských věží různého typu i různého období jejich výstavby.
Věžové vodojemy mnohdy získávají nový život díky rekonstrukcí a uvedením do zcela jiné podoby pro využívání. Bohužel ne všechny historické vodojemy se dočkají nové funkce. Jedním z důležitých faktorů, který významně ovlivňuje možnosti nového využití vodojemů a jejich úpravy, je aktuální technický stav objektu. Díky své povaze vysokého objektu se specifickým vnitřním mikroklimatem mnohdy podléhají značné degradaci. Vnitřní mikroklima vodojemů je ovlivněno zejména vysokou vlhkostí vzduchu a současně nulovému větrání. Na vnější plášť působí teplotní namáhání, ve vysokých výškách nárazy větru. Teplotní namáhání je umocněno mnohdy rychlými změnami teplot.
Ty „šťastnější“ se setkají s novým využitím. Mnohdy jsou věžové vodojemy přestavovány na obytné prostory nebo dokonce hotely. Vodojemy jsou také díky své výšce využívány pro umístění nejrůznějších vysílačů a také jako rozhledny. V Českých Budějovicích se setkáme s unikátem. Místní vodojem byl nejprve zcela obestavěn správními budovami. Posléze z něj udělali saunu. V roce 2015 byly budovy, které jej obklopily zbourány, aby byl opět vidět. Některé z vodojemů jsou rovnou konstruovány jako více účelové. Například ten v Břeclavi slouží nejenom jako zásobárna vody, ale na jeho vrchu je i kopule pro návštěvníky. Stejně tak i vodojem na Suchém vrchu. Původní hlavní účel již neplní, ale byl projektován také jako rozhledna, tuto funkci plní dodnes.
Další využití je jako netradiční výstavní síně. Takový nalezneme například v Nymburku. Zrekonstruované interiéry slouží veřejnosti jako galerie. Jedním z unikátů na českém území je přestavba vodojemu na kostelní věž. V roce 1882 byla stavba navržena jako vodojem a požární pozorovatelna. Plány na dostavbu kostela jsou patrné. A taky k ní došlo 1886, kdyby byla věž zvýšena pro prostor na zvonici. Koste byl vysvěcen sv. Pavlovi.
Comments