Stále větší sucho a celkově úbytek vody v krajině vede spoustu lidí k zadržování dešťové vody v nějaké z retenčních nádrží. Nejčasněji je to formou samostatně stojícího sudu nebo vymytého IBC kontejneru. Tento typ retence se hodí spíše jen pro zalévání zahrádky nebo jako vodu opravdu pouze užitkovou. Moderní podzemní nádrže však dokáží uchovat kvalitu vody na dobré úrovní i po delší dobu, navíc mají výrazně větší objem a nijak nezabírají místo na pozemku. O variantách podzemních nádrží a využití vody z nich napíšeme samostatný článek. Hlavní dělení totiž nastává u výběru materiálu.
Máme tři hlavní materiály, ze kterých může být podzemní nádrž na vodu, betonové, plastové a případně sklolaminátové. Vše je samozřejmě o ceně, ale také o místě, kde bude nádrž uložena. Nebezpečí totiž tkví v hladině spodní vody, která by mohla narušit stabilitu retenční nádrže. A to do tak velké míry, že může hrozit její nenávratné poškození. Pokud víte, že se na vašem pozemku spodní voda vyskytuje, sužuje se vám výběr nádrže na plastovou (která by v tu chvíli měla být dvouplášťová nebo lépe obetonová) nebo betonovou.
Plastová nádrž na vodu
S plastovou nádrží na vodu se setkáte pravděpodobně nejčastěji. Je to díky velké variabilitě a spoustě možností přizpůsobení okolním podmínkám. Nejběžnějšími typy jsou monolitické, svařované, samonosné a dvouplášťové.
Monolitické plastové nádrže – Jsou zhotoveny z jednoho kusu plastu, díky tomu jsou pevnější a nehrozí poškození ve sváru nebo špatné těsnění. Na druhou stranu mají omezenější variace velikostí a tvarů.
Svařované plastové nádrže – Jsou asi nejlevnějším řešením, navíc nabízejí širokou škálu variant. Bohužel jak vyplývá z výhod monolitických nádrží, jsou náchylné k praskání. Zabránit tomu lze do jisté míry obetonováním.
Samonosné plastové nádrže – Velmi snadno se instalují bez nutnosti obetonování. Hodí se do míst, kde není spodní voda a do zeminy, která obsahuje také kamínky a větší kameny.
Dvouplášťové plastové nádrže – Ty se hodí do nejnáročnějších míst, dokonce zasažených podzemní vodou. Jsou vhodné i pro jílovité nebo písčité podloží.
Hlavní výhody plastových nádrží na vodu
Snadná manipulace a doprava nádrže
Je možné je instalovat i ve špatně dostupných místech, kam se nedostane technika
To vše plyne z nízké hmotnosti nádrží
Pokud nedojde k závadě, je garantována 100% nepropustnost
Odolnost vůči chemickým látkám, které se do nádrže mohou dostat
Nižší pořizovací cena
Velká variabilita technických řešení, například vtoku, odtoků, přepadů, průměrů, atd.
Nevýhody plastových nádrží
Složitější výběr vzhledem k různým podložím
Nutnost reagovat na podzemní vody na pozemku
Občasná nutnost obetonování
Nevhodnost instalace k cestám nebo jinak váhově exponovaným místům
Betonová nádrž na vodu
Betonová nádrž na dešťovou vodu byla historicky většinou jedinou volbou. Jedná se tak spíše o starší technologii, která však díky moderním zásahům do konstrukce stále přetrvává a v některých případech je dokonce jediným možným řešením.
Hlavní výhody betonové nádrže na vodu
Vysoká statická únosnost, tedy možnost instalace i do pojezdových ploch
Odolnost vůči spodní vodě
Vysoká odolnost a teoretická „věčnost“
Nevýhody betonové nádrže na vodu
Komplikovanější doprava a instalace díky vysoké hmotnosti
K instalaci je většinou nutný jeřáb
Hrozí poškození okolí těžkou technikou
Drahá doprava
Beton není sám o sobě vodě nepropustný, nádrž je proto opatřena vnitřním nátěrem, který se musí obnovovat
Sklolaminátové nádrže
Sklolaminátové nádrže nejsou v dnešní době příliš doporučované. Nenesou si mnoho výhod v porovnání s betonovými nebo plastovými nádržemi. Spíš naopak, spojují je jejich nevýhody a přidávají ještě nějaké vlastní. Díky použitému materiálu jsou relativní pružné a lehké. Bývají však opatřené jen úzkým vstupem, což znesnadňuje jejich údržbu a čištění. Navíc sklolaminát má tendenci po letech popraskat. Oprava je pak náročná a nákladná. Navíc může být díky střípkům ze sklolaminátu i nebezpečná. Statická únosnost také není ani zdaleka na úrovni betonových.
Comments