Nezámrzná hloubka, je taková hloubka uložení (například potrubí) pod povrchem terénu, kde nedochází k promrznutí zeminy ani v průběhu nejchladnější části roku. Ta se samozřejmě liší lokalitou a typem zeminy.
V mírném podnebném pásu se za nezámrznou hloubku obecně považuje úroveň 80 – 140 centimetrů pod povrchem, právě dle typu půdy. Pro nejběžnější hlinopísčité a písčitohlinité půdy je to nejmenší hloubka právě 80 cm. U jílovitých půd je to zhruba jeden metr. U slínu je to pak naopak největší hloubka, ideálně více než 140 centimetrů. Vše určuje takzvaný mrazový index oblasti, případně průzkum geodetických poměrů.
Nezámrzná hloubka však není důležitá jen pro uložení vodovodního potrubí nebo kanalizace. Týká se to i základů staveb, například nejrůznějších patek. Pokud by nebyla dodržena, může dojít k omezení stability v zimních měsících. Konkrétní faktickou hloubku by měl vždy určit statik nebo projektant. Existuje i zajímavá úměra. Minimální nezámrznou hloubku u bezsklepých objektů může snížit hůře zateplená podlaha. Naopak nízkoenergetické domy nebo dokonce pasivní domy musí mít základy uloženy hlouběji, protože k nim teplo nepronikne.
U vodovodních přípojek a potrubí je norma ještě přísnější a doporučuje se jej ukládat v závislosti na typu zeminy od 120 do 150 centimetrů. V případě, že není možné udělat tak hluboký výkop, nebo jsou jiné okolnosti, je možné využít systémy ochrany potrubí proti zamrznutí.